protože dneska je 17. listopadu!
Jen jednou, to už jsem byl zase
v podzemní kobce v samovazbě, mi div nevstoupily slzy do očí. To když
mi z promrzlých prstů vypadl ešus teplé polévky a polévka se rozlila po
betonové podlaze. Bachař na mě vykřikl: „Co blbnete, člověče?“ A mně bylo teplo
u srdce i bez polévky, protože mi řekl „člověče“. Možná že to vyřkl bezděky a
určitě by ho za to náčelník výchovy ztrestal. Mé sebevědomí však stouplo, a i
když to třeba nemyslel doopravdy, cítil jsem se toho dne povznesen nad
hloupostí žalářníků. Pochopil jsem, co míní Maxim Gorkij ve hře Na dně svým
„Člověk, to zní hrdě“.
(z knížky Na hradě plném bláznů od
novináře, spisovatele a politického vězně Vladimíra Škutiny)
Když se říká, že všechno zlé je k něčemu
dobré, tak doba komunismu byla dobrá aspoň k tomu, že "díky" ní
vzniklo spoustu krásné literatury a tvorby obecně, jejíž autoři nehodlali
systému jen tak ustoupit. A já, jako dítě narozené v demokracii:) si můžu vážit
toho, že tohle období znám už jen z knížek, hudby, filmů a vyprávění.
Takže už dost komunistů (a vesnických
konzumů)
Žádné komentáře:
Okomentovat