Tak jsem se rozhodla jet na měsíc jako dobrovolník do maďarského uprchlického tábora. Nicméně, komunikace s organizátory byla už od začátku přesně taková, jakou si před odjezdem do cizí země rozhodně nepřejete, a do posledního dne před plánovaným odjezdem jsem nevěděla, jestli vůbec někam vyrazím. Nakonec se zadařilo a minulou neděli jsem se do Maďarska vydala. To jsem ale ještě netušila, že přibližně hodinu před odjezdem z Budapešti do mé cílové stanice v Debrecenu zjistím, že dokumenty pro práci v táboře, které pro mě měly být dávno připravené, jsou někde na cestě a jejich doručení může trvat "několik dní". Doteď nevím, jestli na tom nese větší vinu neschopnost organizátorů, nebo vrtochy maďarské vlády, Nicméně z čekání v Budapešti jsem si udělala vlastní misi "poznej svoje oblíbené město" (když jsem se sem loni poprvé vydala s Agi, oblíbila jsem si to tu od prvního okamžiku a hned mi bylo jasné, že do Budapešti bych se klidně na nějakou dobu přestěhovala), takže při procházkách ulicemi už suverénně radím všem turistům, jak se kam dostat, doporučuji místním moje osvědčené podniky, varuji před těmi hroznými, atakdále. A protože bydlím u kamarádky profesionální fotografky, vydala jsem se s ní včera na módní přehlídku. Když jsem pak seděla v první řadě v jediné slušné košili, kterou jsem si s sebou přivezla (protože kdo by si bral při cestě mezi uprchlíky outfity na takovýhle akce, žejo), tak jsem se sobě musela docela smát, kde jsem se to ocitla. Aspoň tam jeden ukrajinský návrhářský pár prodával trička "Pray for Ukraine" a já jsem mohla mít na chvilku falešný pocit, že jsem svědkem nějakého toho "světového dění". Když už ne uprchlíci, tak aspoň ta Ukrajina.
(Doufám, že sem už brzo přibude i něco dalšího než jenom fotky z mého idylického putování Budapeští .)
Žádné komentáře:
Okomentovat